V době kdy jsem poprvé viděl čelisti jsem byl přesvědčený o tom, že na moře budu koukat jen ze břehu s kapesníkem s uzlíčky na hlavě a centimetrovou krustou krému na nose.

Plavání mi přišlo docela riskantní, natožpak vyrážet na širé moře v plachetnici.

Vzpomněl jsem si na to i ve chvíli, kdy jsem byl někde daleko na moři, pod nohama osmdesáti metrovou tmavě modrou hlubinu a já byl ve vzduchu uprostřed skoku mezi delfíny, co zrovna plavali kolem.

V tom mě ten zážitek překvapil nejvíc. Na jachtě jde prostě všechno stranou. Strach, stres, shon a tyhle věci. Člověk vymění povinnosti co má doma za povinnosti, které má člen posádky na lodi a postupně se v nich zlepšuje.

Co mi jachta dala?

Naučil jsem se vázat uzly, trochu porozumět tomu, co dělá s lodí počasí a vítr, jak funguje orientace na moři i manévrování.

A všechno se dělá v týmu kámošů, takže se jeden spoléhá na druhého, pomůže si s ostatními, vysměje se jim…od všeho něco.

Vlastně jsem dal jen na doporučení kamarádů, kteří na dovolené na jachtě byli. Byl jsem prostě zvědavej jaký to asi je, pro čechy to totiž není zrovna standardní dovolenkový formát.

Nudná dovolená, to není nic pro mě

A ten klasický u hotelu a bazénu pro mě prostě není, nevydržím takhle dlouho. Zároveň taky nejsem žádný cestovatel, který toho chce poznat co nejvíc. Těžko se mnou vlastně jezdit na dovolenou a nekoukat u toho na můj protažený obličej.

Jachta mi představu o dovolené docela změnila a musel bych asi hodně vybírat jiný způsob dovči, aby mě bavila tak, že si neřeknu, hmm… nebylo by lepší jet stejně na moře?…

Ten pocit se člověka podle mě zmocní až když přijde poprvé do maríny. Panuje tam hrozně zvláštní, ale příjemná atmosféra.

Vzhůru za svobodou!

Když je vše připravené a vyjede se na moře, tak to je najednou obrovskej příval svobody. To byl asi nejsilnější pocit, co jsem z toho měl. Člověk má neskutečnej prostor kam může jet.

Není to jak na silnici s obrubníkama, jedeš kam chceš. A to ještě pomocí větru, což působí nesmírně tiše, elegantně a přirozeně.

Necháš se unášet větrem

Vyberou se fajn místa, ostrůvky s rodinnými restauracemi, s jídlem, které jsem nikdy neviděl. Může se jet kotvit přes noc do lagun, kde člověk nikoho nepotká nebo do maríny, kde to v přímořských městech žije do noci.

Já měl nejradši období dne, kdy se začínalo stmívat. My jsme měli za sebou příjemnou cestu a už jsme byli zdravě unavení.

V tu chvíli se najde laguna pro zakotvení, začne se dělat večeře z místních surovin, člověk si dá drink, jde se po dvacáté za den vykoupat a v téhle atmosféře se prostě baví s přáteli až než ho vlny ukolíbají přímo na palubě.

A když to přeženeš? Ráno vstaneš zjistíš, na jak nádherným místě jsi a skočíš během východu slunce do moře. A to je refresh, co stačí na celej další den.

Nezní to všechno až moc idilicky?

Měl jsem třeba obavu ohledně mořské nemoci, ale naprosto bez problémů. Na to nemyslíš. Měl jsem strach z moře, ten zmizel hned po prvním koupání.

Nevěděl jsem co třeba velké vlny nebo počasí, ale když jsem poznal kapitána a viděl ho při práci, tak jsem věděl, že všemu dokonale rozumí a byl zase klid.

V kajutě bývá v létě trochu vedro, vlhko a rychle se to vydýchá. Ale to je v létě všude a tady se prostě jdeš hned vykoupat.

Nedá se to všechno popsat úplně přesně. Je to rozsah svobody, kterej jsem ještě nezažil a i to je důvod, proč jde na jachtě prostě všechno stranou.

Ztratil jsem záchraný člun!

Povedlo se mi dokonce ztratit celý člun přímo během jízdy.

A nikoho to absolutně nerozrušilo, loď se otočila a nechápu jak, ale kluci s nejlepším kapitánem Mirou zas člun na moři našli.

Žádnej problém, vždyť jde všechno stranou…

A jestli bych měl něco doporučit, tak to, ať jedete s kamarády. Hodně vás to posílí a užijete si to. Já někoho z posádky znal a někoho ne.

Je to jedno. Na konci se stejně loučíte, jakoby jste se znali roky. Všem říkám, ať to zkusí, mě to změnilo natolik, že už plánuju další moře, která chci prokřižovat.

Kuba Dvorský

‍